Ve třech a nový set. Had a Dagerman. Žádnej strach.

„Já usiluju o sociální spravedlivost, to jest o systém, kde se už
neobchoduje s otrokama, kde se fakt, že lidi musej projevovat
vděčnost
zaměstnavateli, bance nebo loterii za to, že jim zajišťujou právo na
život, považuje za něco nepřirozenýho. Teda o systém, ve kterým právo
na život je mimo veškerou diskuzi a kterej si může dovolit zásobovat
všechny šílence, co sloužej jako kotviště reakce, dětskýma
střelnicema
a účinnýma špuntovkama. Naproti tomu ve svým systému nepožaduju vůbec
žádný místo pro harmonii. Poklidný štěstí má bohužel, jak se ukázalo,
určitou tendenci zvrhávat se v krkání a přesycenost. A ve světě
tvořeným samýma krkajícíma harmonickýma lidma je možná ze všeho
nejdůležitější rozervanost a schopnost strachu. Proto chci roztrhat
všechny drátěný ploty, kterýma jsme obehnali svůj strach, hadům v
teráriu otevřít vchody a všem, co říkaj, že hledali a našli štěstí,
naházet do vany rozbitý sklo, poněvadž hledat harmonii, když je na
světě tolik osamělců, je nemilosrdná zábava.“