SUPO KVASO TOUR 2019

Naše předvelikonoční krátká šňůra se zrodila tak, že si pár lidí na Slovensku přálo, abysme dorazili zahrát na dvě akce v Bratislavě a v Trnavě. Jelikož jsme trochu prolustrovali kalendáře a přepočítali dovolené, mohli jsme si potom dovolit přihodit ještě koncert v Žilině, Brně a po dlouhé době také v Havlíčkově Brodě. 

Když člověk přemýšlí, koho s sebou vzít jako druhou kapelu, musí brát v potaz nejenom hudební stránku, ale hlavně stránku lidskou, v tomto případě vlastně i trochu psí. Kdo nás trochu zná, tak ví, že máme velice blízko ke klukům z Možných Sdělení (kapela s nejvíce komoleným názvem na Vysočině: Možná vzdělaní apod.), a tak s námi vyrazili se svým novým projektem Kolonie pes. V neposlední řadě musím zmínit ještě Lukáše, který se postaral o koncert v Brně a následně s námi jel jako prodavač merche na dálku a kamarád do deště. 

Příprava

Nejdůležitější věcí na začátku bylo (kromě domlouvání akcí) shánění dodávky. Nakonec jsme měli šťastnou ruku a sehnali devítimístný koráb, který, i když nevypadal, nás ani jednou nenechal ve štychu a dovezl nás zase nazpátek. Někteří z nás s tímto strojem takřka srostli, což bylo dáno hlavně tím, že když si člověk zarovná dvě sedačky bubny a batohy, nemusí být velký matematik, aby zjistil, že se tam horko těžko vejde.

Další věcí byl standardní tetris věcí do kufru. Následné foto posloužilo jako skvělý návod pro další štace.

Jirka nás v den odjezdu posbíral v různých částech aglomerace Havlíčkova Brodu, účesy připraveny, kostýmy také, pitíčka nachlazená, můžeme vyrazit. 

Brno

Jak už jsem psal, koncert v Brně nám pomohl domluvit Lukáš, jelikož my sami jsme s tím měli celkem trápení a neznáme tolik reálie jako náplava. Celkově vlastně bylo martýrium v tomto termínu něco v Čechách sehnat, ale vše nakonec dopadlo dobře.

Lukášovi nejvíce chutná absint v Mýdle, proto první koncert téhle krátké šňůry domluvil tam a s námi ten večer zahráli ještě Degens.

S prvním koncertem na šňůře se to má vždycky tak, že je člověk sice odpočatej a patřičně nahecovanej, ale na druhou stranu ještě zase není tak v laufu jako následující dny. I tak jsme si to obě kapely daly celkem solidně (stejně jako posouvání ultra těžkých stolů na kulečník před akcí) a prvně zde došlo k našemu celkem plynulému propojení setů. 

Po nás hráli Degens a pokud můžu mluvit za sebe, tak jsem z toho byl celkem hotovej. Našlápla sonická jízda ve třech. Bicí, kytara, fošna + cover The Doors, kterej bych u takové kapely nečekal, ale vlastně díky názvu písně jsem vše pochopil. Prokopali jsme se na druhou stranu a zbytek večera se potom postupně ztrácel, jako absint Traubovou ulicí v mlze bílé jako čerstvě napadaný sníh.

Trnava

Ráno u Lukáše proběhlo několik hygienických koleček zakončených čajem, který postupně chladl až na teplotu piva. Po obědě, kávě a zmrzlině jsme se zapříčili mezi věci v dodávce a vyrazili směr Trnava (přes několik benzinek samozřejmě). Zde je potřeba zmínit ještě zastávku v nákupáku, kde Pitr kupuje “vegetariánský” bůček. Ještě na něj přijde řeč.

Když jsme vjeli do Trnavy a nedaleko centra minuli na jedné křižovatce benzínku, nevěděli jsme, že za pár hodin už bude legendární, ale v tuhle chvíli jsme jí přehlédli. 

Po chvilce bloudění jsme nakonec dorazili na místo. Kubík se aktuálně nachází v prostoru pro současné umění, kterému se říká jednoduše Nadvorie a oproti Brnu to byl šok, jelikož po punkovém Mýdle se člověk objevil na vymazleném a z mé strany možná až trochu sterilním nádvoří, kde funguje kavárna, obchůdek s oblečením, galerie, rádio a kdovícoještě. 

Dáváme pivní speciály a kocháme se. Ptáme se po Vole, kteří mají hrát ten večer s námi a prý dorazí až později, jelikož D1. Jinak Kubík je velice sympatický prostor ve sklepení s výtvarnou dílnou, barem a prostorem na hraní. Smädný mnich + vege jídlo = lahoda. 

První začínají domácí -273,15 a je to solidní palba. Zechovaný zpěv, zboostrovaná basa a bicíčka do plnejch, za mě super. Po nich Kolonie a Lukáš se ke mně naklání s poznatkem, že to zraje jak víno. Dávám mu za pravdu a koukám kolem. Celkem solidně zaplněný Kubík visí Pítrovi na rtech. To Pítr.

Opět napojujeme set a odehrajeme podle mě nejlepší koncert šňůry. Zvuk je v těchto prostorách s klenbami epochální a dáváme do toho mrtě. 

To je ale ještě furt trochu málo oproti Vole, který hrajou po nás. Totální punk, chvíli bordel, chvíli riffáž, co končí paličkou v oku hej kámo. Po koncertě je celý prostor pokryt kousky omítky. Totální dík i za ten punk po koncertě a za zjištění, že nejlepší hospodou může být i benzinka. Za střídavého rozsvícení a zhasínání usínáme, přikrytí figurínami a všeobjímajícím světlem. Buď dobrý.

Bratislava

Člověk si po ránu přijde trochu nepatřičně na tak vymazleném nádvoří, kór když má na sobě kostým scény, v koutku cigaretu a v ruce radlera, ale co už. Buď dobrý, hej? Snídáme skvělé pečivo s nátěrkami + super kafe a Pítr poprvé ukazuje plénu “vegetariánský” bůček a svoje plavky, což je kombinace, kterou nevymyslíš.

Po poskládání věcí do kufru (zde bych vyzdvihl hlavně práci pana Maška, který po každém koncertě nelenil a držel obětavě mobil s tajným návodem, jak vše poskládat, zatímco se zbytek věnoval radovánkám, které skýtá manuální práce) jsme se rozloučili s kluky z obou kapel, poděkovali Kočovi za pozvání a po procházce Trnavou vyrazili směr Bratislava. Jirka došel přes noc k rozhodnutí, že celou šňůru odřídí, což všichni vzali celkem dobře😁.

Jelikož jsme za sebou měli druhý koncert, mohli jsme si dovolit luxus v podobě relaxu u vody. Po tom, co koupací četa zjistila od paní kavárnice v Trnavě, že termály okolo opravdu žádné nejsou, vyrazili jsme do Sence.  

Bazén, oběd, jeleni a relax u vody.

 Následuje přejezd do Bratislavy, který po dálnici uteče jako nic a už se ztrácíme v periferiích hlavního města. Nakonec to po pár telefonátech najdeme, a dokonce jsme před garážemi ještě dříve než pořadatelé. Koncerty na garážách jsou legendární akce, které díky pár nadšencům (Gulomet) frčí už přes 15 let. Slunce pomalu zapadá za paneláky, zanedlouho se garáže otevírají a začne se vše připravovat. V trávě kousek od nás leží mrtvá vysušená krysa – v úterý bude válka.

Pivo a domácí šípkovice teče proudem (což by kvůli své vzácnosti neměla). Mitch se ještě několikrát chodí přesvědčit o bezednosti oné tekutiny. 

První hrají Damato. Po zevlu u vody jsem asi ještě trochu zpomalenej, a tudíž ten vlak projede jenom kolem mě. 


To Kolonie mě baví podstatně více, což se asi nedá říci o zbytku posluchačů, co vyrazili spíše na HC, a tudíž jim tahle hudba moc nesedla. Vždycky mě to překvapí, protože třeba já mám “multižánrový” akce rád, ale co už. 

My napojujeme set podstatně prasáčtejc, než tomu bylo doposud, což je signál, že to bude trochu utržené ze řetězu (Pítr s náma řve nějaké písně, neustále pod námi leží chlapec, na kterého jsme bohužel neměli velikost trika atd.). Chyb je ale minimum a nebo si jich spíše nevšímáme, takže ok computer. Během koncertu zahlédnu v publiku kamarády Vojtu s Terezkou, kteří měli v tentýž den cestu do Bratislavy, a tak je napadlo se zastavit. Pro mě velké překvapení a hned po koncertě je běžím obejmout.

Po nás Collapse and die, obrácený kříž, svíčky, blackgaze bez zpěvu, vše, co potřebuji tento večer ke své spokojenosti.

Ani už nevím, kdo přišel v průběhu večera s tím, že ty lidi, po kterých jsme pojmenovali tohle krátké turné, nedorazí (když se v komunikaci skrze tento koncert objevilo spojení supo kvaso a my nevěděli, o koho, nebo o co se jedná, přišla nám jako jediná možnost, jak se s tím vypořádat, pojmenovat tak celou krátkou tour) a my nebudeme mít kde spát, ale každopádně fáma zapůsobila na Pinkyho tak, že po prvním pivu přestal pít s tím, že nás odveze na Sence, prý je tam kemp apod. 

Nakonec ale Václav dotyčné objevil. Nebyl to Supo a Kvaso, ale Šupo a Martin, a tak po tom, co jsme poskládali tetris do kufru a byli nám odměřeny kousky čaro buchet podle váhy, zlámali jsme se znovu do dodávky a vyrazili do města. 

V okolí, kde jsme nechali stát dodávku, jsme nenašli žádný otevřený lokál, takže jsme se rozdělili podle kapel a vyrazili spát. My jsme tedy u Martina ještě tak hodinu řešili situaci na Slovensku a v Čechách nad panáky slivovice (která nás pokopala více jako bílý koník, co kopyty rozryl cestu), abysme potom těsně před usnutím zjistili, proč že se ty buchty krájely podle váhy.

A Pítrův obličej se rozpadal na miliardu hvězd, kterými si potom dochucoval “vegetariánský” bůček.

 

Žilina

Ráno nám Martin skočil pro snídani. Čerstvé pečivo (mimochodem na Slovensku fakt lahoda, hej) nátěrky a kafe. Potom dáváme sprchu a posloucháme příběh, kterak Petrol girls vyplavily sousedy, o což se pokoušíme také, ale už to nefunguje. 

Rozloučíme se s Martinem a jedeme dodávkou na konec Bratislavy pro Kolonii s Lukášem. Po krátké rekapitulaci zážitků předešlé noci (Pítr v noci prostě musí vždycky ještě hodovat, viz Slavnosti sněženek) podáváme ruku i Šupovi a vyrážíme zase dál. 

Po cestě do Žiliny zastavujeme ještě dvakrát kvůli jídlu a pitíčku a potom už nás čeká Hájovňa, za kterou se v dálce rozprostírají zasněžené hory. 

Hájovňa je komunitní prostor, kde se pořádají různé akce cca od roku 2017, kdy byla tato doposavad neobydlená hájovna opravena místními dobrovolníky.

Oproti předešlým štacím je tu o poznání chladněji a jako na jediné akci už s námi nehraje žádná jiná kapela, a tak je na všechno dost času. Alespoň si můžeme pořádně prohlédnout prostor a pozevlit na zahradě. Hraje se ve velké místnosti s dřevěnou podlahou. Vše je skvěle nasvíceno, a tak nějak se čeká, až dorazí dostatečný počet lidí. 

Kolonie pes hrají super set a Pítr už začíná postrádat stojan na mikrofon (nepotřebuje ho). V průběhu koncertu dělá rozhovory, kouří, popíjí a hlavně skvělé recituje. 

My tentokrát nenapojujeme přímo sety, což je vlastně příležitostí pro místního stínového zvukaře, který se rozhodl vyšperkovat nám zvuk za každou cenu, což má za následek nejdříve poladění Maškova zesíku a potom teprve mého (stínovej si spletl aparáty). Jirka během koncertu nevěděl, jestli ho náhodou neodtáhne i s kobercem o pár čísel dopředu, jak předtím doporučoval, protože potom by to byl “fakt popiči zvuk”.

Nakonec, pominu-li prasklou strunu, jsme si to dali slušně a zvuk byl fakt popiči. Po nás přišla aftroška a my se standardním způsobem zašili na zahradě, kde jsme probrali vše, včetně rousnic.

Ještě za probíhající akce jsme se odebrali na půdu, kde jsme měli spát a jelikož nám byla zima a byli jsme kurevsky unavení, tak jsme za chvíli spali. 

Dole pod námi duněla hudba, která nám jako obří metronom odklepala předposlední cigaretu.

Havlíčkův Brod

Ráno všichni vystřelili z promrzlé půdy, aby se vyhřáli na slunci před Hájovňou. 

Naposledy skládáme věci do dodávky (teď už to zvládáme bez návodu), loučíme se a vyrážíme domů. Po cestě se ještě na Slovensku zastavujeme na oběd na místě, kde se nedalo platit kartou (což bylo dobře, jelikož jsem klukům s fantastickým kurzem směnil zbytek eur) a kde na záchodě sice šlo otočit klíčem, ale nešlo zamknout (což bylo špatně, jelikož se člověk necítil bezpečně ani před kamarády). 

Jedeme přes Brno, kde necháváme Lukáše, který už s námi Brod nedává. Probíhá první loučení a vlastně taková příprava před tím v Brodě. Už teď je to smutný. 

Ale je tu poslední koncert a velký otazník, kdo se stihne ještě otočit doma a kdo ne. Nakonec prvně necháváme doma Mitche, který ještě ve Vysoké platí rundu panáků na počest návratu (ještě že to takhle nedělají ostatní, jelikož už bysme nezahráli). Otočit se doma stihnou vlastně všichni kromě mě a Václava. Nám poskytne azyl Mašek a je to tedy se vším všudy. Panáčky, tortilly, pivo atd. Vyzvedává nás Joska a naposledy přejedeme dodávkou do Oka, kde se koncert koná. S námi ten večer hrají ještě Raving Ed z Jihlavy. 

Před Okem se zdravíme s Balooem a ladíme koncert (kdo vybere vstupné, v kolik se začne, co dělat když, apod.). Po vynošení věcí jen tak cirkulujeme prostorem, zdravíme známé a já osobně přemýšlím, jestli jsem už někdy byl před koncertem více unavenej jako teď. 

Pítr vybírá vstupné tak legendárním způsobem, že to ani Cecek takhle dobře neumí. 

Jako první tentokrát hrajeme my, jelikož jsme si to jednou chtěli zkusit obráceně. Myslím, že to byl náš teprve třetí koncert v Brodě a zároveň asi nejpovedenější. Člověk potom docela zírá, kde nakonec všechny ty síly vzal. 

Kolonie jde na řadu hned po nás a solej to neskutečně. Pár setů na punkovejch akcích a hned je to v té hudbě cítit. Jestliže jsem psal, že v Trnavě Pítrovi viseli všichni na rtech, tak tady jim na rtech visel Pítr. Byl všude, pobíhal s mikrofonem sem a tam a byl si jistej a suverénní. Všechny ty jejich písně za tu dobu známe nazpaměť, a tak některé pasáže křičíme společně. Je to krásné a zároveň naprosto přirozené. Kluci na šňůře mluvili o tom, že ty věci chtějí nahrát a já se strašně těším, až si to poslechnu a budu moc rád, když tam právě tyhle zářezy, které se do těch písní během těch pár koncertů vryly, zůstanou.

 

Po Kolonii dávají Raving Ed svůj naprosto nekompromisní set a my pozvolna debatujeme a loučíme se. 

Příště si dáme Slovensko celé, nebo vyrazíme jinam, ale sebou určitě psí Kolonii, to je jasný. Hej.

V hlavě mi sviští všechny ty písně a zážitky, které postupně přebijí zvuk továrny. 

Supokvaso, ty buď dobrý!

 

 

 

 

 

Jsme nahraný!

Zase ve Skrýchově, kousek za přejezdem úzkokolejky, 6 písní….a srdce!

Děkujeme opět Hromymu

A na podzim sklidíme, co jsme zaseli.

 

Do kostýmů!

Díky za podporu na posledních štacích (Žižkovská noc, Bajkazyl). Nejvíce introvertní kapela Vysočiny nekončí krasojízdu a opět ji můžete zastihnout na pár akcích: Spring zine fest v Praze, Kanäl fest v Žamberku a na akcích v Chotěboři a Jihlavě. Plánuje se výprodej kazet, jelikož na začátku května jedem nahrávat, tak ať je místo na nové věci (bude merch, bude deska/kazeta). Tak na viděnou. Pa

 

Co dál?

Máme za sebou parádní akce v pražským Fatalu a hradeckým Kraftu. Další koncerty nás čekají v Ledči nad Sázavou, na Sedmičce, v Táboře na Cestě, v Mariánkách zimní Slap fest a v prosinci opět Fatal – Gore Boys Party.

Novej set v novým složení si pomalu sedá a zkraje příštího roku se nám ho snad podaří nahrát a vydat.

Toufar v obměněným složení

Když jsem na začátku roku odjížděl studovat a pracovat pryč, s klukama jsme se dohodli, že než aby trpěl nucenou pauzou s tím, bude Toufar hrát beze mě s tím, že pak zase naskočím zpátky. Jenže za 7 měsíců se může ledacos změnit a z dálky vypadá spousta věcí jinak. Z mýho pohledu se za tu dobu trochu obnažilo, že od dob začátků před dvěma rokama se nám všem trochu změnily životní dráhy, a každý teď žijem někde jinde a trochu jinak. Protože jak se říká, lidi nejsou šutry a časem se proměňujou. A stejně tak kapely nejsou (neměly by být) zaprášený žulový pomníky, kterých se z piety nedotýká. Píčovina. A i když si hudebně i lidsky s klucima pořád náramně rozumíme (čti: pořád stejný hovada jako na začátku), poslední dobou to občas vycházelo vniveč, když nebyl čas scházet se jinde než na zkouškách. Zkrátka, Toufar pokračuje s Mitchem (ex-Sakala), což je výtečnej kytarista i kumpán, a je moc dobrý sledovat, jak kapela v poslední době chytá novej dech. A já uvidím a nechám se překvapit, co bude.

Bróňa